Úspěchy, štěstí a smutek

Znáte ten pocit jakoby prozření? Mě se to stalo. 
Po dlouhé době jsem se potřebovala uvolnit a pokusit se vypnout hlavu. Tak jsem si napustila plnou vanu krásně horké vody, pustila si příjemnou hudbu a zavřela oči. V tu chvíli všechny myšlenky odešly někam pryč z mé hlavy a mě byla najednou spousta věcí jasných. Škoda jen, že mi pak vystydla voda a musela jsem jít zkontrolovat kuře do trouby.
Ani mě moc nerušilo, jak za mnou neustále na střídačku chodili oba psi na kontrolu a olizovali mi hlavu.

Každopádně jsem dospěla k několika zásadním rozhodnutím:

1.        Už přestanu fňukat kvůli práci a konečně tu výpověď dám, ať se ostatní zařídí. Oni se mě také neptají, když dělají rozhodnutí, která ovlivňují i mě.

2.      Musím se začít více hýbat. Chybí mi pohyb. Nějak jsem ale bohužel zlenivěla. Moc se těším až zase vytáhnu brusle, to bude pádů. Už jsem na nich zhruba 10 let nestála. Také začnu znovu chodit na jógu. Ta mě opravdu moc bavila a už ani nevím proč jsem tam chodit přestala.

3.       Prostě budu šťastná. Od prosince mám spíš život jako v šedi a málokdy se směji ale to se musí změnit.

Také bych měla přestat být k sobě tak kritická. Ať dělám skoro cokoliv tak vše je podrobeno mojí kritice, co mě straší v hlavě. Se svou hlavou něco napsat je pomalu nadlidský úkol, proto děkuji kamarádovi, co poctivě všechno čte a podporuje mě a podporoval mě k založení blogu s tím, že se to určitě musí někomu líbit. 😊 Mě se nelíbí nic z toho, co napíšu. Vidím v tom spoustu chyb a nebýt kamaráda tak nikdy nic nezveřejním.

Dalším světlým bodem tohoto roku je to, že jsem poznala někoho, kdo se na dva večery stal mojí múzou.
I když to určitě nebude mít další pokračování, tak dokázal nemožné. Díky němu jsem zažila nejen dvakrát nejlepší sex ve svém životě ale i dokážu lépe psát. Najednou mi to jde snadněji. I když jsem v jeho přítomnosti byla hrozně nesvá a chovala se jako pako, tak za tuto zkušenost asi nikdy nepřestanu být vděčná. 
Můj život vlastně není tak špatný. Mám kolem sebe pár lidí, kterým věřím, miluji je a oni mě. Dva ukřičené, věčně špinavé psi, za které bych dýchala. Mám co jíst, kde spát. Vlastně i přes to, že někdy je svět hodně šedý vždy se najde něco dobrého. Někdy je to jen drobnost.
 Mě třeba nejvíc potěší, když se na mě někdo cizí jen usměje. Nejlépe po těžkém dni v práci, kdy jedu domů otrávená a unavená. Stačí jeden úsměv a hned mi to úplně změní náladu.

Bohužel dříve jsem to takhle neměla. Trpěla jsem depresemi a stavy úzkosti. Podle všeho to bylo hormonové, kvůli onemocnění štítné žlázy. Jednoduše řečeno se mi nevytvářely v těle endorfiny.
Díky vyoperování štítné žlázy to vše přešlo. Deprese mi zmizely, stavy úzkosti též. Bylo to náročné období. Bývaly dny, kdy jsem nemohla vyjít ani na ulici jaký jsem měla strach.

Ale za tímto obdobím jsem udělala velmi tlustou čáru. Musím říct, že jsem za něj vděčná. Poznala jsem jaké to je, když je člověku špatně a o to víc si cením dní kdy je mi naprosto skvěle.