Něco málo o mě ...

Ahoj,

pro začátek by to nejspíš chtělo nějaký úvod abych vás uvedla do svého pracovního života a trochu i osobního života. Zkusím to stručně shrnout :D

Takže, je mi 25 let a jsem v prvním zaměstnání, do kterého jsem přišla hlavně díky sestřence. V té době tam měli volné místo na pozici asistentky a jelikož jsem byla čerstvě po škole tak jsem souhlasila. Půl roku jsem zde byla jen na brigádě a od ledna 2016 na plný úvazek.

Ze začátku se to zdálo jako ideální práce, moc práce tu není, jen občas se, jak vlna přižene pár dní, u kterých nevíme kam dřív skočit, ty ale zase rychle zmizí. Ano, více práce tu mají chlapi jakožto technici, protože neustále musí někam jezdit. Pro mě ale nic moc a já mám zrovna ráda ten styl kdy se nezastavím, díky kterému to i rychle uteče.

Bohužel čím déle tu jsem, tím více mě otravuje to množství volného času, ne že bych se vysloveně nudila, to zase ne ale je to nepříjemné. Když už mám práci, tak ji stihnu dopoledne, to tu bývám sama, jelikož kolegové odejdou na dvě hodiny na oběd a šéf ten chodí až někdy na třetí hodinu. Dopadá to tak, že kolegové samozřejmě nestíhají a před šéfem dělají scény, jak je na vše málo času, což on má rád a já nemám relativně do čeho píchnout. Když se pustím do úklidu tak akorát nadávají, jak mám dělat něco důležitějšího a když neuklidím tak nadávají znovu. Naštěstí se nějak vždy zabavit umím.

K tomu všemu jsou moji dva milovaní kolegové neuvěřitelná čuňata. Možná takovou podestýlku jako mají oni pod sebou a na stolech nemají ani ty čuňata. Sestřenka, která je momentálně na mateřské dovolené a která mě tu s nimi nechala samotnou prohlásila, že úklid je možný už jen vidlemi. Aby také ne. Všude mají hromady papírů, katalogů, papírků, obalů od sušenek a jiného, pod stolem krabice od pizzy, lahve od piva, po stole mezi papíry posmrkané kapesníčky staré skleničky a hrnky možná už s novým životem. Nejvtipnější je jejich parodie na úklid, otevřou šuplíky a přebytečné tam prostě nahrnou. A pak se moc diví, že se pořád něco hledá.
Šéf není o moc jiný, ten sice nemá až takový nepořádek, ale zase schovává katalogy a ceníky z doby kdy byl Šemík ještě hříbě. Už se pod tou tíhou velmi prohýbá podlaha, možná velmi brzy skončíme o patro níže na logopedii. K tomu sbírá kde jaké figurky, pohledy a podobně takže u něj utřít prach je pomalu nadlidský výkon, k tomu ještě člověk nic nesmí přesunout a vše musí dát na milimetry přesně zase zpět.

Není to tak dlouho, co jsem se od šéfíka dozvěděla, že tu vlastně dle jeho představ mám dělat služku. Dokonce mám uklízet úplně všechno co ti dva odhodí. Třeba například, mladší kolega zásadně neuklízí nářadí zpět do skříně a nechává ho válet se uprostřed místnosti, naštěstí jen ve skladu. Nebo ta horší varianta, nechává si to v autě. Takže vlastně veškeré nářadí je rozdělené mezi jednoho kolegu, který ho má v doma, mladšího kolegu, co ho vozí v autě nebo ho někde vyloží a neví kde a šéfa který ho vozí na chalupu. Ale já mám přesně vědět kde co je.

A takhle je to tady se vším, pořád dokola. Prostě jen zmatky, křik a hysterické záchvaty.
Jako všude, i tady máme někdy období klidu, ale to jsou tak vzácné dny, že si jich člověk nesmírně váží. Nejlepší dny jsou ty, kdy jsem tu sama. Bohužel od té doby, co k nám přišel druhý kolega tak tu jsem skoro pořád s někým, takže buď poslouchám hysterické nářky o tom, jak něco nejde anebo hluboké rady do života, které mnohdy ani nedávají smysl.

Musím přiznat klady této práce. V určitých chvílích mívám spousty času na čtení a psaní. Všichni tady jsou moje dokonalá inspirace, co den to něco nového. Už jsem si myslela, že mě nedovedou překvapit a vždy přijdou s něčím novým nad čím zůstává rozum stát.
Díky nim mám spousty historek, mnohdy doufám že vtipných. Alespoň já už se tomu jen směji.

Abych se konečně dostala k věci, dělám v malé firmě. Jsme tu jen šéfík, dva kolegové, moje sestřenka a já. Mám tu staršího kolegu, kterému už je kolem 60 a mladšího tomu je kolem 30 let. Ten nastoupil až skoro dva roky po mě, díky mamince, která se kamarádí se šéfem. Takže se dá říci, že opravdu jsme taková rodinná firma. Každý zde zná někoho příbuzného toho druhého.  

Dokázala bych si představit i horší zaměstnání, na druhou stranu tu mám opravdu veget. A na první práci je to dobrý ale do budoucna to vůbec není výhodné. Nic se tu nenaučím, pracovní morálka prakticky nulová a plat taky žádná sláva.  Ale někde člověk začít musí.

Upřímně doufám, že tady navěky nebudu.