Dneska jsem se konečně po roce odhodlala
k tomu dát výpověď. Sice ji nedám hned, ještě je třeba pár věcí dořešit
ale příští rok už půjdu pryč. Po dlouhém
středečním rozhovoru se šéfem mi došlo, jaký je to zakomplexovaný blb, co
nenávidí ženy, a jen proto že jsem žena a ke všemu jsem tam jediná, tak
automaticky všechno hodí na mě. Řekl mi ať se nad sebou zamyslím, tak jsem se
zamyslela a končím. Musím říct, je mi dobře. Horší je říci to sestřence. Bohužel,
dělat s příbuznými je potíž.
Opravdu jsem velmi zvědavá, koho za mě
najdou. Pokud si dají inzerát, jak asi bude znít?
„Hledáme slečnu, která bude neustále za zadkem šéfovi, co každých 5 minut mění názor, bude mu lézt do zadku a bude nejen asistentka ale i uklízečka, tedy spíše uklízečka. A hlavně, nechá si líbit veškeré urážky vedené na její osobu či celé ženské pokolení.“
„Hledáme slečnu, která bude neustále za zadkem šéfovi, co každých 5 minut mění názor, bude mu lézt do zadku a bude nejen asistentka ale i uklízečka, tedy spíše uklízečka. A hlavně, nechá si líbit veškeré urážky vedené na její osobu či celé ženské pokolení.“
Toto je nevyhovující pracovní prostředí
pro každého. Senilní šéf, hysterická vlezdoprdelka a starší pán co má každý
měsíc jiný pohled na svět.
Přemýšlím, jak to, že se všichni zvládnou tak skvěle přetvařovat. Každý nadává na přetvářku, ale zároveň každý se přetvařuje. Moje chyba asi je, že mě maminka vždy učila být upřímná. Neumím lidem říkat co chtějí slyšet, buď řeknu pravdu nebo raději mlčím.
Přemýšlím, jak to, že se všichni zvládnou tak skvěle přetvařovat. Každý nadává na přetvářku, ale zároveň každý se přetvařuje. Moje chyba asi je, že mě maminka vždy učila být upřímná. Neumím lidem říkat co chtějí slyšet, buď řeknu pravdu nebo raději mlčím.
Je smutné, jak spolu už lidé neumí
jednat férově a narovinu. Ještě smutnější ovšem je, jak se pracovní vztahy
změnily v lezení někomu do zadku.
Například u mě, šéf si mě všímá o to víc, protože jsem k němu dost rezervovaná. Naopak kolegové, se teď proměnili k nepoznání, neuvěřitelně šéfovi lezou až do krku spodem. Podporují ho v tom, aby chodil do práce pozdě tím, že tam s ním sedí. Litují ho kudy chodí a podobně. O to víc já vyčnívám.
Je to nádherný případ lezení do zadku zaměstnanců šéfovi. Ale i šéfové tam někomu lezou. Ten náš nejvíce lidem, ze kterých nic nemáme a na těm co jsou na nás moc hodní a dělají nemožné ani nechce platit.
Například u mě, šéf si mě všímá o to víc, protože jsem k němu dost rezervovaná. Naopak kolegové, se teď proměnili k nepoznání, neuvěřitelně šéfovi lezou až do krku spodem. Podporují ho v tom, aby chodil do práce pozdě tím, že tam s ním sedí. Litují ho kudy chodí a podobně. O to víc já vyčnívám.
Je to nádherný případ lezení do zadku zaměstnanců šéfovi. Ale i šéfové tam někomu lezou. Ten náš nejvíce lidem, ze kterých nic nemáme a na těm co jsou na nás moc hodní a dělají nemožné ani nechce platit.