Přeskočit na hlavní obsah

4. - 5. prosince 2019


Dneska jsem se konečně po roce odhodlala k tomu dát výpověď. Sice ji nedám hned, ještě je třeba pár věcí dořešit ale příští rok už půjdu pryč.  Po dlouhém středečním rozhovoru se šéfem mi došlo, jaký je to zakomplexovaný blb, co nenávidí ženy, a jen proto že jsem žena a ke všemu jsem tam jediná, tak automaticky všechno hodí na mě. Řekl mi ať se nad sebou zamyslím, tak jsem se zamyslela a končím. Musím říct, je mi dobře. Horší je říci to sestřence. Bohužel, dělat s příbuznými je potíž.
Opravdu jsem velmi zvědavá, koho za mě najdou. Pokud si dají inzerát, jak asi bude znít?
„Hledáme slečnu, která bude neustále za zadkem šéfovi, co každých 5 minut mění názor, bude mu lézt do zadku a bude nejen asistentka ale i uklízečka, tedy spíše uklízečka. A hlavně, nechá si líbit veškeré urážky vedené na její osobu či celé ženské pokolení.“
Toto je nevyhovující pracovní prostředí pro každého. Senilní šéf, hysterická vlezdoprdelka a starší pán co má každý měsíc jiný pohled na svět.
Přemýšlím, jak to, že se všichni zvládnou tak skvěle přetvařovat. Každý nadává na přetvářku, ale zároveň každý se přetvařuje. Moje chyba asi je, že mě maminka vždy učila být upřímná. Neumím lidem říkat co chtějí slyšet, buď řeknu pravdu nebo raději mlčím.
Je smutné, jak spolu už lidé neumí jednat férově a narovinu. Ještě smutnější ovšem je, jak se pracovní vztahy změnily v lezení někomu do zadku.
Například u mě, šéf si mě všímá o to víc, protože jsem k němu dost rezervovaná. Naopak kolegové, se teď proměnili k nepoznání, neuvěřitelně šéfovi lezou až do krku spodem. Podporují ho v tom, aby chodil do práce pozdě tím, že tam s ním sedí. Litují ho kudy chodí a podobně. O to víc já vyčnívám.
Je to nádherný případ lezení do zadku zaměstnanců šéfovi. Ale i šéfové tam někomu lezou. Ten náš nejvíce lidem, ze kterých nic nemáme a na těm co jsou na nás moc hodní a dělají nemožné ani nechce platit.  

Populární příspěvky z tohoto blogu

První jarní dny

26. 2. 2020 Dnešní den je bláznivě různorodý. Měla jsem mít krásný klid až do zítra ale v poledne mi byl překažen. Bohužel přišli. Nečekaně, neohlášeně a tiše se vetřeli zpět. Místo toho, aby jeli rovnou domů vyspat se z alkoholového opojení přišli do práce. Naštěstí šéfík chvilku poté co přijel zase odjel a upřímně doufám, že se už nevrátí. I když loučil se se slovy „tak zítra“. Očividně došlo už na zastrašování. :D Ale zjistila jsem, že miluji obchodní zástupce z různých firem co k nám občas zabloudí. Skvěle se s nimi flirtuje. A umí to. Na zlepšení dne je to parádní lék. Vlastně o nic víc nejde, jen o flirt. Bohužel tohle se u nás moc často dělat nedá, jelikož tu nejsem skoro nikdy sama a pokaždé tu někdo straší.  2.3. 2020 Nějak se ale pánové zklidnili a já skoro nemám o čem psát. Jedině to, že šéf má možná milenku. Je úplně vyměněný. I když si nejsem jistá zda je ta změna k dobrému či horšímu. Třeba v pátek. Přijel po třetí hodině a byl až přehnaně akční už od chvíle co vešel
Další informace

Ach, to odmítnutí 😀

Teď po delší době relativního klidu, kdy už jsem si začala myslet, že mi mé kolegy vyměnili je vše ve starých kolejích. Už tu mám zase své princezny nazpět😀 Dnešní deprese dne : Nedokážeme se smířit s tím, že nám zákazník vypověděl smlouvu a chová se k nám přesně jako my k němu.  Ano, odmítnutí je těžké, obzvlášť pro někoho kdo se prezentuje jako nejlepší z nejlepších. Dnešní porada, (díky bohu už beze mě) je v duchu rozčilování se a fňukání.  Je to asi takhle.: zákazník si asi ze známosti, našel jinou firmu na servis klimatizací. Ale jelikož měl s naší firmou smlouvu tak ji vypověděl. Jelikož ta firma měnila majitele tak je jasné že to je prostě ze známosti. Co se dá dělat. Je to nemilé ale nebyl to kdo ví jak výnosný kšeft.  Takže, teď se můj šéf vzteká, jak si to vůbec mohli dovolit, když nemají důvod. Jen tak pro zajímavost, měli, jelikož tamta firma jim už dělala servis určitých klimatizací a majitel se rozhodl že nebude platit dvě firmy ale stačí jedna. Bohužel, ne ta naše.  Ale
Další informace

29. listopadu 2019 - pátek

Dneska je den blbec. Počasí se střídá jako v dubnu, chvíli prší a chvíli svítí sluníčko. Čekám velký déšť při cestě domů. Zrovna dnes po několika velmi zajímavých telefonátech mě napadlo téma: Co je naše povinnost a co dobrá vůle, když jde o pomoc šéfovi. U nás to vždy fungovalo tak, že šéf si pískl a někdo to zařídil a on nehnul ani prstem. Zní to celkem normálně, vždyť je to šéf, ale co když se jedná o věci jako je donáška jídla, neustálá kontrola toho, zda má co pít a podobně. OK, nemám problém s tím, vařit mu čaj či kávu. S čím jsme ale problém měla bylo, když mě i nemocnou a v dešti poslal přes půlku obce jen proto, že měl chuť na kachnu. V létě v neuvěřitelném vedru jsem dostala úpal jen z toho, že jsem mu sháněla pizzu. On se ještě smál, proč tedy nechodím více odhalená, když je mi takové horko (v práci žádný dress code nemáme, tudíž každý může chodit, jak chce ale samozřejmě s mírou). Nejen že jsem mu chodila pro jídlo, i když já ani nikdo jiný tam nepotřeboval, tak j
Další informace