22. listopadu 2019 (pátek)
Nechápu proč, ale šéfova nejoblíbenější doba na to přijít do práce cokoliv řešit, je pátek odpoledne. To přijde tak na druhou či třetí hodinu ve velmi špatné náladě. Čímž zkazí dobrou páteční náladu úplně všem.
Nechápu proč, ale šéfova nejoblíbenější doba na to přijít do práce cokoliv řešit, je pátek odpoledne. To přijde tak na druhou či třetí hodinu ve velmi špatné náladě. Čímž zkazí dobrou páteční náladu úplně všem.
Zrovna tento pátek je ovšem vylepšený obzvláště
absurdním výstupem šéfa, kterým chtěl zdůraznit neschopnost jednoho určitého
zaměstnance … tedy, mě.
S čím ale nepočítal bylo, že u svých zaměstnanců vypadal o to víc jako hysterický blázen.
S čím ale nepočítal bylo, že u svých zaměstnanců vypadal o to víc jako hysterický blázen.
Začalo to úkolem, který zněl: Sehnat
držák na mobil do auta, je jedno jaký. Jenže, jak se tento úkol zdál
jednoduchý, nebylo tomu tak.
Takže, držák jsem objednala, vyzvedla a položila k němu na stůl. Šéfík přišel, zkoukl ho. V tu chvíli začal křik.
„ Ten držák jsi koupila blbě, tenhle mít nemůžu, protože je do mřížky v autě a já ho tam dávat nechci. Navíc je magnetický a já bych nemohl nabíjet bezdrátově.“
Na což jsem mu odpověděla jeho slovy, když jsem se ho ptala, jaký chce, tedy tím, že je mu to jedno, ať nějaký vyberu.
V ten moment se rozparádil. Jediný argument, co ho napadl byl; „Tak si ho máš nechat schválit, když nevíš.“
Znovu jsem mu zopakovalo, jak mu to bylo jedno. Očividně už nevěděl, co mi na to má říct, protože už tam jenom brblal o tom, jak má dva dobré a chtěl stejný jako má.
Nemám problém mu pořídit ten co by si přál, ale měl mi říct jaký chce, a ne neustále opakovat, jak je mu to jedno a ať nějaký vyberu.
Takže, držák jsem objednala, vyzvedla a položila k němu na stůl. Šéfík přišel, zkoukl ho. V tu chvíli začal křik.
„ Ten držák jsi koupila blbě, tenhle mít nemůžu, protože je do mřížky v autě a já ho tam dávat nechci. Navíc je magnetický a já bych nemohl nabíjet bezdrátově.“
Na což jsem mu odpověděla jeho slovy, když jsem se ho ptala, jaký chce, tedy tím, že je mu to jedno, ať nějaký vyberu.
V ten moment se rozparádil. Jediný argument, co ho napadl byl; „Tak si ho máš nechat schválit, když nevíš.“
Znovu jsem mu zopakovalo, jak mu to bylo jedno. Očividně už nevěděl, co mi na to má říct, protože už tam jenom brblal o tom, jak má dva dobré a chtěl stejný jako má.
Nemám problém mu pořídit ten co by si přál, ale měl mi říct jaký chce, a ne neustále opakovat, jak je mu to jedno a ať nějaký vyberu.
PS: Už týden čekám, zda se vyjádří a
zadá nějaké bližší údaje o tom co mám či nemám hledat. Hádám, že si ho za čas
objedná sám, jen aby se mnou nemusel mluvit.