Přeskočit na hlavní obsah

14. února 2020


Dnešní den stál za to. Je zvláštní, až podezřelé jak jsou všichni hodní, příjemní a usměvaví. Velmi podezřelé chování. Možná je to tím, že je Valentýn a večer si konečně užijí. Celý rok o sexu mluví a nic a teď asi konečně užijí v reálu.
I šéfík ačkoli vždy ukřičený, mrzutý a nesoustředěný se najednou drží tématu, neskáče do řeči, nehuláká, nerozčiluje se a má dobrou náladu. Kolega se mnou pro změnu mluví a dokonce se i smál. Nevím co od toho mám očekávat. Docela mě to děsí, takto je neznám.


Dnešní den byl ze začátku takový šedý. Bez nálady. Ale Teorie velkého třesku a komediální představení šéfa a kolegy mi neuvěřitelně zlepšilo náladu.
Ti dva se tam dnes tahali o krabičky, ve kterých si nosí do práce jídlo. Oba dostali vynadáno, že se jim doma ztrácí a jelikož mají úplně stejné, tak se to těžko pozná. Kolega si dal svoje do tašky, šéf ji měl na stole v kuchyňce a samozřejmě se zase nepodíval a tahali se tam o tu tašku s tím, kdo jich kolik přinesl do práce. Možná kdyby si je myli nebo je nosili domů ihned tohle by nevzniklo. Šéf je vyžaduje mýt v práci a kolegovy se tam válí po kanceláři ještě několik dní poté co si je umyje.

Po hodně dlouhé době jsem jela z práce se smíchem. Krásný Valentýn :)

Aby toho nebylo málo, přímo za domem máme horor cirkus. Ani jsem netušila, že něco takového existuje. Co jsem ale koukala moc velký zájem o něj není. Obvykle když přijede cirkus, je tam narváno, že se ani nedostanu domů, protože nám před domem stojí auty přímo před vrátky.
No uvidíme. Snad brzy odjedou ať máme zase klid. Každopádně jsem se velmi těšila na víkend a konečně přišel. Už se těším jak budu spát :) 

Populární příspěvky z tohoto blogu

První jarní dny

26. 2. 2020 Dnešní den je bláznivě různorodý. Měla jsem mít krásný klid až do zítra ale v poledne mi byl překažen. Bohužel přišli. Nečekaně, neohlášeně a tiše se vetřeli zpět. Místo toho, aby jeli rovnou domů vyspat se z alkoholového opojení přišli do práce. Naštěstí šéfík chvilku poté co přijel zase odjel a upřímně doufám, že se už nevrátí. I když loučil se se slovy „tak zítra“. Očividně došlo už na zastrašování. :D Ale zjistila jsem, že miluji obchodní zástupce z různých firem co k nám občas zabloudí. Skvěle se s nimi flirtuje. A umí to. Na zlepšení dne je to parádní lék. Vlastně o nic víc nejde, jen o flirt. Bohužel tohle se u nás moc často dělat nedá, jelikož tu nejsem skoro nikdy sama a pokaždé tu někdo straší.  2.3. 2020 Nějak se ale pánové zklidnili a já skoro nemám o čem psát. Jedině to, že šéf má možná milenku. Je úplně vyměněný. I když si nejsem jistá zda je ta změna k dobrému či horšímu. Třeba v pátek. Přijel po třetí hodině a byl až přehnaně akční už od chvíle co vešel

Ach, to odmítnutí 😀

Teď po delší době relativního klidu, kdy už jsem si začala myslet, že mi mé kolegy vyměnili je vše ve starých kolejích. Už tu mám zase své princezny nazpět😀 Dnešní deprese dne : Nedokážeme se smířit s tím, že nám zákazník vypověděl smlouvu a chová se k nám přesně jako my k němu.  Ano, odmítnutí je těžké, obzvlášť pro někoho kdo se prezentuje jako nejlepší z nejlepších. Dnešní porada, (díky bohu už beze mě) je v duchu rozčilování se a fňukání.  Je to asi takhle.: zákazník si asi ze známosti, našel jinou firmu na servis klimatizací. Ale jelikož měl s naší firmou smlouvu tak ji vypověděl. Jelikož ta firma měnila majitele tak je jasné že to je prostě ze známosti. Co se dá dělat. Je to nemilé ale nebyl to kdo ví jak výnosný kšeft.  Takže, teď se můj šéf vzteká, jak si to vůbec mohli dovolit, když nemají důvod. Jen tak pro zajímavost, měli, jelikož tamta firma jim už dělala servis určitých klimatizací a majitel se rozhodl že nebude platit dvě firmy ale stačí jedna. Bohužel, ne ta naše.  Ale

29. listopadu 2019 - pátek

Dneska je den blbec. Počasí se střídá jako v dubnu, chvíli prší a chvíli svítí sluníčko. Čekám velký déšť při cestě domů. Zrovna dnes po několika velmi zajímavých telefonátech mě napadlo téma: Co je naše povinnost a co dobrá vůle, když jde o pomoc šéfovi. U nás to vždy fungovalo tak, že šéf si pískl a někdo to zařídil a on nehnul ani prstem. Zní to celkem normálně, vždyť je to šéf, ale co když se jedná o věci jako je donáška jídla, neustálá kontrola toho, zda má co pít a podobně. OK, nemám problém s tím, vařit mu čaj či kávu. S čím jsme ale problém měla bylo, když mě i nemocnou a v dešti poslal přes půlku obce jen proto, že měl chuť na kachnu. V létě v neuvěřitelném vedru jsem dostala úpal jen z toho, že jsem mu sháněla pizzu. On se ještě smál, proč tedy nechodím více odhalená, když je mi takové horko (v práci žádný dress code nemáme, tudíž každý může chodit, jak chce ale samozřejmě s mírou). Nejen že jsem mu chodila pro jídlo, i když já ani nikdo jiný tam nepotřeboval, tak j