Přeskočit na hlavní obsah

První jarní dny


26. 2. 2020
Dnešní den je bláznivě různorodý. Měla jsem mít krásný klid až do zítra ale v poledne mi byl překažen. Bohužel přišli. Nečekaně, neohlášeně a tiše se vetřeli zpět. Místo toho, aby jeli rovnou domů vyspat se z alkoholového opojení přišli do práce. Naštěstí šéfík chvilku poté co přijel zase odjel a upřímně doufám, že se už nevrátí. I když loučil se se slovy „tak zítra“. Očividně došlo už na zastrašování. :D
Ale zjistila jsem, že miluji obchodní zástupce z různých firem co k nám občas zabloudí. Skvěle se s nimi flirtuje. A umí to. Na zlepšení dne je to parádní lék. Vlastně o nic víc nejde, jen o flirt. Bohužel tohle se u nás moc často dělat nedá, jelikož tu nejsem skoro nikdy sama a pokaždé tu někdo straší. 

2.3. 2020
Nějak se ale pánové zklidnili a já skoro nemám o čem psát. Jedině to, že šéf má možná milenku. Je úplně vyměněný. I když si nejsem jistá zda je ta změna k dobrému či horšímu. Třeba v pátek. Přijel po třetí hodině a byl až přehnaně akční už od chvíle co vešel do dveří. V půl čtvrté mi zadal práci kterou ani dělat nemám a která už byla hotová, jen jsem jí dělala znovu. Takže jsem procházela Štos papírů a hledala asi zázraky. Kolega tu seděl ještě déle než já a pak měl několik telefonátu se šéfem o víkendu protože šéf zase nemohl něco najít i když to měl v mailu. Prostě taková klasika. 
Naštěstí teď ho díky koronaviru asi dlouho neuvidím. Už má zase záchvat hypochondrie. Za poslední 4 roky byl nemocný jen jednou či dvakrát a měl jen rýmu. Ale jak se nadměrné pozoruje má obvykle všechny známé i neznámé nemoci a pak ještě poučuje své doktory. 😀😀
Teď máme všichni velkou radost jelikož objevil WhatsApp a zjistil, že jdou videohovory. Na mě to tedy zatím nezkoušel ale je to jen otázka času. 😀 Líbí se mi být neoblíbená u nás v práci. 



Populární příspěvky z tohoto blogu

Ach, to odmítnutí 😀

Teď po delší době relativního klidu, kdy už jsem si začala myslet, že mi mé kolegy vyměnili je vše ve starých kolejích. Už tu mám zase své princezny nazpět😀 Dnešní deprese dne : Nedokážeme se smířit s tím, že nám zákazník vypověděl smlouvu a chová se k nám přesně jako my k němu.  Ano, odmítnutí je těžké, obzvlášť pro někoho kdo se prezentuje jako nejlepší z nejlepších. Dnešní porada, (díky bohu už beze mě) je v duchu rozčilování se a fňukání.  Je to asi takhle.: zákazník si asi ze známosti, našel jinou firmu na servis klimatizací. Ale jelikož měl s naší firmou smlouvu tak ji vypověděl. Jelikož ta firma měnila majitele tak je jasné že to je prostě ze známosti. Co se dá dělat. Je to nemilé ale nebyl to kdo ví jak výnosný kšeft.  Takže, teď se můj šéf vzteká, jak si to vůbec mohli dovolit, když nemají důvod. Jen tak pro zajímavost, měli, jelikož tamta firma jim už dělala servis určitých klimatizací a majitel se rozhodl že nebude platit dvě firmy ale stačí jedna. Bohužel, ne ta naše.  Ale

29. listopadu 2019 - pátek

Dneska je den blbec. Počasí se střídá jako v dubnu, chvíli prší a chvíli svítí sluníčko. Čekám velký déšť při cestě domů. Zrovna dnes po několika velmi zajímavých telefonátech mě napadlo téma: Co je naše povinnost a co dobrá vůle, když jde o pomoc šéfovi. U nás to vždy fungovalo tak, že šéf si pískl a někdo to zařídil a on nehnul ani prstem. Zní to celkem normálně, vždyť je to šéf, ale co když se jedná o věci jako je donáška jídla, neustálá kontrola toho, zda má co pít a podobně. OK, nemám problém s tím, vařit mu čaj či kávu. S čím jsme ale problém měla bylo, když mě i nemocnou a v dešti poslal přes půlku obce jen proto, že měl chuť na kachnu. V létě v neuvěřitelném vedru jsem dostala úpal jen z toho, že jsem mu sháněla pizzu. On se ještě smál, proč tedy nechodím více odhalená, když je mi takové horko (v práci žádný dress code nemáme, tudíž každý může chodit, jak chce ale samozřejmě s mírou). Nejen že jsem mu chodila pro jídlo, i když já ani nikdo jiný tam nepotřeboval, tak j